Elektřina

Znáte ještě  tu památnou větu, která říká, že „elektřina vzniká třením liščího ocasu o ebonitovou tyč“?  Elektřina vzniká i jinými způsoby a nejčastěji je to v elektrárnách. Přece jenom, kdy jste naposledy viděli lišku bez ocasu? 

Už v šestém století před naším letopočtem byl v Řecku popsáno chování elektrického náboje jantaru. Řekové však vlastnosti přitahování a odpuzování jiných těles přičítali duši jantaru. Podle řeckého jména jantaru „elektricitas“ byla v šestnáctém století pojmenována elektřina. Když byla fyzika ještě v plenkách a elektřina téměř neznámou záhadou, prováděly se pokusy s elektřinou jako divadelní představení. 

První generátor, který měnil mechanickou energii na elektrickou spatřil světlo světa v roce 1831 díky Michaelu Faradayovi. Intenzivní zkoumání elektrické energie zejména, jejího přínosu pro lidstvo,  je spojeno se začátkem průmyslové revoluce. Stále rostoucí poptávku po elektrické energii, nejen pro průmysl, ale také pro dopravu a v neposlední řadě pro domácnosti mohou pokrýt jen výkonné elektrárny. K produkci elektrické energie slouží hlavně tepelné, vodní a jaderné elektrárny, elektřina však vzniká také díky větru, slunečnímu záření nebo síle moře.

K výrobě elektřiny používají tepelné elektrárny obvykle hnědé uhlí, které spalují. Teplo zahřívá vodu a vzniklá pára rozpohybuje lopatky parní turbíny. Na společné ose s turbínou je generátor elektrického proudu. Po průchodu turbínou se pára chladí, proto je možné u elektráren vidět obří betonové chladící věže. Jaderné elektrárny se od těch tepelných liší zdrojem potřebným ke vzniku páry. V tomto případě se jedná o jaderný reaktor, který teplo získává štěpením jader uranu. V hydroelektrárnách jsou lopatky turbín poháněny vodou. Samotné hydroelektrárny se ještě dělí na tři druhy: průtočné, přečerpávací a akumulační. Právě akumulační elektrárny jsou nejvýznamnější, protože využívající potenciální energii vody, zadržené přehradními hrázemi. Odtok vody z přehrady a tím i výroba elektrické energie se reguluje podle časového zatížení energetického systému. Solární a větrná energie patří mezi nejperspektivnější zdroje alternativní energie. U nás se solární a větrná energie podílí na dodávkách elektrické energie 

Elektrárny vyrábějí střídavý proud o napětí několik tisíc voltů. Pro přenos energie je nutno ji transformovat na velmi vysoké napětí (až 400 kV), aby docházelo pouze k minimálním ztrátám při přenosu. Přenos energie na velké vzdálenosti zajišťuje síť  vedení velmi vysokého napětí. V tomto případě se nejedná pouze o síť na území republiky. V roce 1995 byla naše síť propojená se západoevropskou soustavou s východními sousedy se naše síť propojila již dříve. Na rozdíl od výše popsané přenosové sítě existuje ještě distribuční síť.

Část elektrické energie se rozvádí do průmyslových podniků, nebo pro elektrifikace železniční trati. Zbytek vyrobené energie je určen k distribuci spotřebitelům. Ještě než se ovšem dostane do měst a obcí, je třeba ji transformovat a pak, než doproudí do zásuvek obývacích pokojů a kanceláří je nutná ještě jedna transformace (na 400 nebo na 230 V). O to, aby se právě do Vaší zásuvky dostala ta energie vždy a v odpovídající kvalitě se starají její distributoři. Vy si u nás můžete vybrat toho nejlepšího právě pro Vás.