HLEDEJ

- Úvod
- Články
- Zajímavosti
- Rozhovory
- Firmy
- Vytápění
- Náročnost
- Zákony
- Odkazy
- Soutěže
- Inzerce

Ano (2009) 47 %

Ne, ale chtěl/a bych (1107) 26 %

Ne (1196) 28 %

Móda, krásné ženy, lifestyle

Generální partner LE a dodavatel IT

Castingy a výběry dívek do videí a fotek

Mezi OZE, nebo-li alternativní zdroje energie se řadí nejen energie slunce, vody a větru, ale patří sem také spalování biomasy nebo geotermální energie.

Energie slunečního záření

Získávání energie ze slunečního záření je nejšetrnějším zdrojem k životnímu prostředí. Sluneční záření se na elektřinu přeměňuje pomocí solárních systémů. Z jednoho metru čtverečního aktivní plochy lze získat až 110 kWh elektrické energie během jednoho roku. Energie se ze slunce získává přímou nebo nepřímou metodou. Přímá přeměna využívá fotovoltaického jevu, při kterém se působením světla (fotonů) uvolňují elektrony. Sluneční záření dopadá na fotovaltické články (destičky). Spojíme-li články za sebou nebo vedle sebe, vznikne sluneční panel. Nepřímá přeměna je založena na získání tepla pomocí slunečních sběračů. Termočkánky mění teplo v elektřinu. Spojí-li se větší množství termoelektrických článků vznikne termoelektrický generátor. Od roku 2003 jsou Státním fondem životního prostředí poskytovány 30% dotace na instalaci solárnícch systémů pro soukromé i právnické osoby.

Elektřinu lze získávat ze slunečního záření také rozložením vody na kyslík a vodík. Energie záření se ukládá do obou plynů. Po sloučení vznikne voda a z nahromaděné energie vznikne teplo (při hoření) ne elektrický proud (v palivovém článku). Palivový článek je měnič, ve kterém se energie chemická mění v energii elektrickou. Elektřinu lze získávat ze slunečního záření také rozložením vody na kyslík a vodík. Energie záření se ukládá do obou plynů. Po sloučení vznikne voda a z nahromaděné energie vznikne teplo (při hoření) nebo elektrický proud (v palivovém článku). Palivový článek je měnič, ve kterém se energie chemická mění v energii elektrickou. Provoz palivových článků je absolutně bezhlučný a čistý. Tímto způsobem mohou elektřinu získávat výhodně především domácnosti. Na našich stránkách si jistě vyberete z široké nabídky palivových článků.  

Větrné elektrárny

Lidé získávají energii díky větru už mnoho století. První dochovaná zmínka z Čech pochází z roku 1277, kdy bylo zaznamenáno postavení prvního větrného mlýnu na našem území. Větrné elektrárny začaly vznikat až koncem 80. let minulého století. Rotující lopatky na stožáru elektrárny vyvíjejí mechanickou energii, která je díky generátoru přeměněna na elektrickou. Lopatky, nebo-li listy větrné elektrárny musí mít podobný profil jako křídla letadla, protože pracují s aerodynamickou.

Nejvýhodnějším místem pro stavbu větrné elektrárny jsou lokality s nadmořskou výškou nad 700 m. Jedná se tedy o horské a podhorské oblasti. U nás jsou to pohraniční oblasti nebo Českomoravská vrchovina. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR vydal Větrný atlas ČR. Podle tohoto atlasu je průměrná rychlost větru přes 4 m/s ve výšce 10 m.

Větrná elektrárna neprodukuje ani tuhé ani plynné emise, nezatěžuje okolí odpady. Pro svou stavbu nepředstavuje ani významný zábor zemědělské půdy. Pro získání většího výkonu je třeba stavět rozlehlejší farmy elektráren. Pro získání 1 000 MW  zabere větrná farma kolo 35 000 km². Moderní elektrárny nejsou již tolik hlučné jako jejich starší předchůdkyně.

Vodní elektrárny

Podíl výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách je  na celkové výrobě v ČR poměrně nízký, protože naše toky nemají potřebný spád ani dostatečné množství vody. Přestože spotřeba elektřiny různě kolísá, elektrizační soustavu státu musí vyrobit přesně tolik elektrické energie, kolik jí je v každém okamžiku potřeba. Problém nedostatku nebo spíše přebytku energie pomáhají řešit přečerpávací elektrárny. V noci, kdy není obecně potřeba tolik energie je přečerpávána voda z dolní nádrže vodní elektrárny do té horní. V době ranní špičky pak protéká turbínou s elektrickým generátorem a doplňuje do sítě potřebnou energii.

Geotermální energie

Geotermální elektrárny se staví v oblastech které jsou vulkanicky aktivní. K výrobě elektřiny využívají tepelnou energii z nitra Země. Horká pára stoupající pod tlakem z gejzírů a horkých pramenů je využívána k pohonu turbín. Geotermální elektrárny lze stavět jen na některých územích Země a jejich cena pětkrát převyšuje cenu stavby jaderné elektrárny. První geotermální elektrárna vznikla v roce 1904 v Itálii, další země, kde je možné využívat tohoto zdroje energie jsou např. Nový Zéland, Japonsko nebo Švýcarsko.

Biomasa

Biomasa je organického původu a v souvislosti s energetikou se pod tímto názvem skrývá nejčastěji dřevo, sláma nebo jiné zemědělské produkty, zemědělské zbytky včetně exkrementů užitkových zvířat. Energie se získává spalováním, zplyňováním, kvašením, nebo výrobou biovodíku. Zařízení se zplyňováním biomasy se používají stále více. Na první pohled se neliší od běžných spalovacích zařízení. Biomasu lze spalovat v klasických elektrárnách ve fluidních kotlích s cirkulací spalin spolu s energetickým uhlím. Existují zařízení, které umožňují kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (kogenerace). V menších kotlích, určených do rodinných domků se obvykle palivo nejprve zplyňuje a teprve potom se plyn spaluje, což umožňuje komfortní regulaci teploty. Obvykle se topí dřevem, pilinovými briketami a v zahraničí jsou oblíbené lisované pilinové pelety, které umožňují bezobslužný provoz kotle.

Při rozkladu organických látek (hnůj, zelené rostliny, kal z čističek) v uzavřených nádržích bez přístupu kyslíku vzniká bioplyn. Teplota potřebná k výrobě bioplynu je závislá na bakteriích. Mezofilním bakteriím postačuje teplot kolem 40°C, termofilní bakterie potřebují teplotu 50 – 60°C.

Pokud je biomasa (dřevo, sláma) správně spálena, je tento způsob využití energie poměrně šetrný k životnímu prostředí. CO₂, který vzniká při všech druzích spalování je znovu absorbován rostlinami, takže vzniká jakýsi přirozený cyklus.  Nejméně zatěžuje životní prostředí využívání vodíku a biomasa je hned na druhém místě.