O vývoji energetiky a ekologických opatřeních jsme si povídali s ing. Luďkem Piskačem, tajemníkem Sdružení velkých spotřebitelů energie, který v únoru 2008 prezentoval v parlamentu svoji studii Očekávání na požadavky průmyslových spotřebitelů na Státní energetickou koncepci.
Jak se vyvíjel energetický průmysl a energetická politika v ČR po
roce 1989?
Předně nutno říci, že energetika má na rozdíl od ostatních oborů obrovskou setrvačnost. To je dáno především velkou náročností na prvotní investice a relativně dlouhou dobou návratnosti, která je však na druhé straně poměrně jistá. Česká republika z tohoto důvodu těží z minulých dob, kdy ještě před revolucí byla vybudována poměrně dobrá infrastruktura jak ve zdrojích, tak v oblasti elektrických sítí a plynovodů. ČR se může pochlubit vysokým podílem kogenerace, tedy současnou výrobou elektřiny a tepla, což je jeden z nejekonomičtějších způsobů zacházení s energiemi. V oblasti elektroenergetiky jsme společně s Francií jedním z mála států, které disponují dostatkem zdrojů a které jsou schopny elektřinu vyvážet. Tato situace se však může během poměrně krátké doby 5-7 let změnit a ze země výrazně exportní se staneme dovozcem. Na tom by nemuselo být nic špatného, pokud by okolní státy na tom byly lépe. Situace je však taková, že ke stavbě zdrojů se nikdo nemá.
Tento „klidný život“ velkým energetickým společnostem vyhovuje. Osobně mám za to, že si hlídají své pozice a záměrně neinvestují. Postupným odstavováním zdrojů kvůli stáří a současným trvalým pozvolným růstem spotřeby klesá strana nabídky a je vytvářen nedostatkový trh. Důsledky jsou jasné: dodavatel není vystaven hospodářské soutěži a může si cenu diktovat.
Navíc dochází ke konsolidaci odvětví a dříve regulované monopoly jsou nahrazeny neregulovanými oligopoly. O významném vlivu těchto uskupení na národní vlády si asi nikdo nečiní iluze. Výsledkem této situace je podle mého názoru neopodstatněný a nákladově nepodložený prudký a nepředvídatelný růst cen.
Jak čelí energetická politika ČR a EU postupnému vyčerpávání fosilních zdrojů energie? Jaký je Váš osobní názor: jak čelit nepoměru mezi vysokou spotřebou a kvantitativní omezeností fosilních zdrojů energie?
Pokud bych na tuto otázku uměl rozumně odpovědět, stal bych se hvězdou první velikosti. Že vyčerpání fosilních zdrojů bude jedním z největších problémů lidstva, je nepochybné. Podle mého soudu je přístup k energii ještě důležitější než přístup k pitné vodě. Kdo má energii, je schopen si pitnou vodu vyrobit a distribuovat svým obyvatelům. V dlouhodobém horizontu zřejmě lidstvo nečeká nic dobrého - je nás příliš mnoho a žijeme si nad poměry. A ať o tom člověk přemýšlí z kterékoli strany, v podmínkách demokracie a současné konzumní společnosti nenachází rozumné řešení. Snažme se tedy zacházet se zdroji co nejekonomičtěji. Nebraňme se jaderné elektřině - není sama o sobě řešením, ale určitě neexistuje řešení bez ní! Pracujme na zlepšování účinnosti všech forem zacházení s energiemi - od těžby přes distribuci až po konečnou spotřebu. Poskytněme dostatečné prostředky pro vědu a výzkum, které mohou jako jediné přinést naději zachování života.
Můžete v tomto kontextu přiblížit zásadní body projednávaného Energeticko-ekologického balíčku a stanoviska vlády a vašeho sdružení k tomuto dokumentu?
Balíček obsahuje 4 základní části a vychází ze závazku Evropské rady z března 2007. První částí je revize směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů po roce 2012. V rámci ní má být zaveden plně aukční systém, což pro státy doposud orientované na výrobu z uhlí (ČR, Polsko) bude znamenat značný problém a zdražení elektřiny. Druhou částí je rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukce emisí o 20%, přičemž výchozím bodem má být rok 2005. Pro ČR je to silně nevýhodné, základnou podle Kjótského protokolu byl rok 1990. Třetí částí je návrh směrnice o geologickém ukládání CO2. Částí poslední je návrh směrnice pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Jejich podíl z konečné spotřeby má být 20% za celou EU, 12,7% za ČR. V roce 2005 činil u nás tento podíl 9%.
Podle všech známek to vypadá, že se vláda podvolí tlaku ze strany EU. Naše sdružení má z negativního vlivu výsledků těchto záměrů značné obavy. Zejména schéma obchodování s emisemi po roce 2012 bude mít značný vliv na růst cen elektřiny.
Energetická politika ČR a EU si svá poslední úsporná opatření „značkuje“ jako ekologická. Mluví se o obnovitelných zdrojích energie /OZE/, úsporách energie a podobně. Jde, podle vás, o opatření vedená upřímnou snahou šetřit životní prostředí? Anebo se jedná o racionální snahu vyhnout se kolapsu hospodářství, kdy nebudou dostatečné zdroje energie pro fungující ekonomiku?
Abychom byli schopni objektivně se v problematice zorientovat, je nutno si položit několik otázek a snažit se na ně upřímně odpovědět.
Existují vůbec globální klimatické změny? Odpověď zní: určitě ano.
Otázka druhá: jsou tyto změny povahy přírodní nebo jsou výsledkem lidské činnosti?
Pro přírodní povahu změn hovoří historie: klima se mění od nepaměti, navíc je jasně
zřetelná souvislost teploty a sluneční aktivity. Klimatické změny jako výsledek lidské činnosti propaguje mezinárodní vědecký panel. Nárůst koncentrace skleníkových plynů k růstu teploty určitě přispívá, otázkou však je, nakolik je zásadního významu. Druhá skupina vědeckých kapacit tvrdí pravý opak a varuje před unáhlenými rozhodnutími na základě nepodložených domněnek. Jednoznačná odpověď tedy neexistuje, já sám se kloním k názoru o přírodní povaze klimatických změn.
Otázka třetí: je v možnostech lidstva klimatické změny odvrátit? Ano, pokud bychom namísto demokracie zavedli diktaturu a byli schopni počet obyvatel zeměkoule v krátkém čase zredukovat na 5-10% dnešního stavu. Navíc bychom museli podstatným způsobem změnit způsob života a vrátit se v životním stylu o 200 – 300 let zpět.
Otázka čtvrtá: I kdyby byly všechny
„vědecké“ argumenty týkající se globálních klimatických změn pravdivé, může
Evropa těmto změnám účinně zabránit? Jednoznačně nemůže! Pokud by Evropa úplně přestala existovat, emise by poklesly jenom o zhruba 15%!
Nicméně společné životní prostředí si jistou ochranu určitě zaslouží…?
Samozřejmě. Obrovský potenciál vidím v chování jednotlivých lidí v osobní spotřebě. Jedná se sice o zdánlivé drobnosti, ale násobené číslem 9 miliard obyvatel planety představují značné možnosti. Ať již se jedná o nakládání s odpadem, používání úsporných spotřebičů nebo osobní nároky na vytápění domácností.
Hrozí podle Vás v budoucnosti vznik situace, kdy nebude dostatek energetických zdrojů na fungování vyspělých ekonomik, pokud se nezmění úroveň spotřeby?
Ano.
Mohou obnovitelné zdroje energie /OZE/ nahradit vyčerpaná fosilní paliva?
Ne, nemohou. Z hlediska současného zajištění dostatku energie a omezení dopadů na životní prostředí je podle mne nejlepší variantou elektřina z jádra. Bez ní skutečně neexistuje alternativa.
Nejsou některé obnovitelné zdroje energie k životnímu prostředí ve skutečnosti nešetrné? Kupříkladu velmi kontroverzní biopaliva z obilovin, některé technologie bioplynových stanic a podobně?
Na obnovitelné zdroje je třeba pohlížet střízlivě. Hodnocení by měla být ekonomická, nikoli ideologická, jak se bohužel často stává.
Například větrné elektrárny. Na pobřeží v místech se stálým větrem určitě dávají smysl. Ale je nutno si zároveň uvědomit, že současně se stavbou větrné elektrárny je nutno mít k dispozici klasický zdroj, který bude v provozu, když vítr foukat přestane. To představuje první vyvolanou a nijak malou investici. Další nutnou investicí je posilování sítí. Jako příklad lze použít Německo s 18 000 MW instalovaného výkonu větrných elektráren. Pokud fouká, vyvolají německé elektrárny kruhové toky po celé Evropě. Důsledkem je snižování přenosových kapacit mezi státy, protože provozovatelé těchto soustav musejí s touto situací předem počítat. Rovněž je ohrožena stabilita celé evropské sítě.
Základním požadavkem na hodnocení obnovitelných zdrojů by tudíž mělo být ekonomické posouzení všech těchto souvisejících nákladů, které by měly být transparentně započteny do ceny elektřiny z každého jednotlivého zdroje.
Dobrou cestou se mi jeví využití biomasy v místě jejího vzniku. Pokud by však mělo být spojeno s dopravou na větší vzdálenosti, opět je nutno počítat.
Jakou roli při projednávání ekologicko-energetických opatření sehrávají v ČR i EU lobby energetických společností zaměřených na fosilní paliva?
Existenci těchto lobby vnímám spíše pozitivně vzhledem k jejich věcné argumentaci. Moje obavy
Jinak mi nejsilnější připadá lobby silniční kamionové dopravy, alespoň podle situace na evropských silnicích soudě. Pokud jedete po dálnici přes Německo, pravý pruh je obsazen nepřetržitou šňůrou kamionů v třívteřinovém odstupu, českou D1 též není nutno příliš připomínat. A kde jsou v tomto případě ekologická hnutí? Nikomu nevadí desetitisíce mrtvých ročně na evropských silnicích, obrovská spotřeba pohonných hmot, emise skleníkových plynů, prach z ojetých pneumatik a brzdových obložení? Proč není doprava zboží na dlouhé vzdálenosti převedena na mnohem ekologičtější a bezpečnější železnici? Proč je podporován masivní rozvoj letecké dopravy, která má též značný vliv na emise skleníkových plynů a hluku?
Reflektují dnes velké energetické společnosti potřebu zaměřit se také
na obnovitelné zdroje energie?
Ano, tam kde je to pro ně ekonomicky výhodné a je možné dosáhnout zisku. Zda tyto aktivity přispějí ke snížení emisí, není z jejich pohledu podstatné, důležitá je výše státem garantovaných podpor. To však není kritika energetických společností: chovají se naprosto logicky a využívají všech možností státem nastaveného systému.
V čem se názorově liší politika EU a ČR
v oblasti obchodování s emisními povolenkami? K jakému střetu
zájmů zde dochází? V jaké fázi je nyní nový návrh na obchodování
s emisními povolenkami v ČR? Jaké jsou jeho zásadní nebo problémové
body?
Politika EU je formována podle toho, co vyhovuje největším státům. A nám menším většinou nezbývá, než se přizpůsobit.
Současný systém obchodování s povolenkami nepřinesl nic, krom enormního nárůstu zisků energetických společností. Tyto firmy započetly počáteční cenu povolenek zhruba 20 Euro/MWh do ceny veškeré elektřiny bez ohledu na to, z jakého zdroje pochází. Takže i do ceny elektřiny jaderné. Dochází tak k jevu známému pod názvem Windfall profit. Ten činil v roce 2006 pouze pro Německo a Francii 13 mld. Euro. Samozřejmě ani naše země není výjimkou. A i když v poslední době cena povolenek poklesla téměř k nule, vysoké ceny elektřiny již zůstaly. V celém řetězci zacházení s energiemi přicházejí peníze výhradně jen od konečných zákazníků – průmyslových firem a domácností.
Část naší vlády si situaci uvědomuje a snaží se ji nějakým způsobem zlepšit. Strana zelených se naopak snaží veškeré povinnosti přicházející jako náš závazek vůči EU ještě podstatným způsobem zpřísnit. Z pohledu průmyslových spotřebitelů je jakékoli zpřísňování směrnic EU nad povinný rámec nepřijatelné, protože přímo poškozuje vlastní obyvatelstvo.
Ptala se Veronika Gábová
Zdroj: aem.cz
Vláda kanadské provincie Nové Skotsko nedávno přikročila ke zkrácení pracovního týdne o pátek. Vidí v tom úsporu energie a snížení..
Místo biopaliv do benzínu a nafty se podle analýzy ekologického Hnutí Duha mnohem více vyplatí pěstování energetických plodin pro..
Společnost Pražská plynárenská, a.s. připravila pro své zákazníky zajímavou novinku. Od poloviny listopadu mohou pomocí sms nahlásit..
Průměrná česká domácnost za posledních 17 let snížila roční spotřebu tepla asi o třetinu. A podle odborníků budou úspory..
Světová banka dnes oficiálně zveřejnila studii svého předního ekonoma Dona Mitchella, podle níž se rozmach produkce biopaliv v USA a..
